CO SE NA NAŠÍ KATEDŘE DĚJE?

Mimořádné stipendium rektora Západočeské univerzity za mimořádné umělecké aktivity bylo uděleno studentovi bakalářského studijního oboru Hudba se zaměřením na vzdělávání Jindřichu Krstevovi. 

                                                                     GRATULUJEME!

Slavnostní předávání mimořádných stipendií studujícím ZČU a LFP v Plzni.
Měšťanská beseda 8. 10. 2024.
Autor fotografií fotovaiz.

Společnost Zdeňka Fibicha: Dvě symfonie
26. září 2024, 19:00 hodin
Koncertní sál Pražské konzervatoře

Program
Zdeněk Fibich: Symfonie č. 1. F dur, op. 17
Jiří Bezděk: Symfonie č. 4 „Edison“ (pro recitátora a orchestr na texty Vitězslava Nezvala) – světová premiéra

Účinkující
Milan Kňažko – recitace
Severočeská filharmonie Teplice
Jiří Petrdlík – dirigent

Doc. PhDr. Věra Šustíková, Ph. D., umělecká ředitelka Melodramfestu – režie a úvodní slovo

z recenze Jindry Nečasové Nardelli https://operaplus.cz/svetova-premiera-edisona-jiriho-bezdeka-dopadla-na-vybornou/

4. symfonie Jiřího Bezděka „Edison“, inspirovaná básní Vítězslava Nezvala, zazněla ve světové premiéře. Recitačního partu se ujal Milan Kňažko. Skladatel chtěl kompozicí oslavit závažný fenomén – lidskou činorodost, která neustává ani ve vysokém věku. Zkušenosti získal i z vlastní rodiny. K tomuto tématu skladatel dodává: „Obsahové zaměření skladby je mi velmi blízké proto, že v mé rodině je mnoho příkladů dlouhověkosti a vysoké aktivity mých rodičů i prarodičů až do vysokého věku… Stejně jako mnoha jiným skladatelům, je i u mne symfonie tím nejvyšším tvůrčím činem v oblasti koncertní hudby, prostorem pro zásadní vyznání a také prověrkou stavu aktuálního kompozičního jazyka.“ Text Nezvalova Edisona pochází ze sbírky Básně noci. Básník se v této sbírce zabývá nejenom faktickou událostí, ale především jejím obecným filozofickým nebo lidským rozměrem. A takový byl také Edison, nejde jen o jeho jednotlivé vynálezy, ale, zde především, o dlouhodobou práci nezdolného ducha, člověka, který permanentně překonává hory problémů, aby se probojoval v těžké bitvě až k cíli.

Celková struktura Bezděkovy 4. symfonie je svázána s vedlejším tématem volně pojaté sonátové formy 1. věty s názvem Velký vynálezce. Tvoří jádro, k němuž se jako k vrcholu vývoje autor vrací ještě ve větě závěrečné – Nemít nikdy klid. Jím také symfonie končí. Původ uvedeného tématu zasahuje hluboko do Bezděkovy skladatelské minulosti. Objevilo se poprvé ve varhanním cyklu Tři prosby (s mottem Václava Havla o jeho vztahu k víře). V různých derivátech pak organizuje i průběh Symfonie č. 2. V celkovém vývojovém procesu symfonie Edison pak skladatel postupuje od stylizace kompozičního chaosu na začátku první věty přes volný variačně evoluční princip věty druhé, přehledné scherzo s názvem Dobrodružství hledání až k přísné formě závěrečné věty. Ta, podle vzoru 3. věty Čajkovského 6. symfonie, dvakrát účelně opakuje závažný hudební materiál. Po krátkém vloženém středním dílu přichází repríza přinášející tempový skok vzhůru, a tím je vytvořen prostor pro závěrečnou glorifikaci osového tématu „kreativity“. Výše popisované téma vykazuje svůj zásadní vliv i v pomalé, variačně evoluční formě druhé věty. Koncertní melodram v Scherzu 3. věty Už zas nespat jako by vyplynul z celkového obsahového plánu. Autor v něm naplnil potřebu ilustrace permanentního spěchu, stále pronásledujícího tvořivé lidi. Paralelní spojení hudby a mluveného textu bylo tedy nasnadě. V Nezvalově básni je velký oddíl věnován překotné činnosti a stále se vynořujícím plánům, i když nakonec převáží možnosti jednoho lidského života. Přesto však se jimi člověk nechává unášet. Původně zde skladatel použil vibrafon, zapojení elektrické kytary bylo nápadem dirigenta Jiřího Petrdlíka. Její epizodické vstupy jsou potom též využity ve větě poslední (zde opět vystavěné z harmonických rotací osového tématu). Hlas Milana Kňažka si Jiří Bezděk pro symfonii zvolil na základě konzultací s paní docentkou Věrou Šustíkovou. Proces výběru typu hlasu již probíhal v době kompozice symfonie. Kňažkův hlas skladatel studoval z jeho nahrávek na YouTube, ale sledoval i jeho inscenace.

Symfonie č. 4 „Edison“ byla na koncertě provedena obdivuhodným způsobem ze strany Severočeské filharmonie Teplice s dirigentem Jiřím Petrdlíkem, který dovedl z orchestru, také díky hluboké znalosti Bezděkovy skladby, získat maximální výkon a ve spolupráci s recitátorem Milanem Kňažkem vše spojit v jeden strhující celek.

....Překvapením a vrcholem večera je následující duet Rusalky s Ježibabou v podání Lucie Hilscherové. Výborné obsazení, jednoduché pojetí, skvělé. Režiséři modernizují ledacos, ale Ježibabu často přehlížejí, přestože se pod touto postavou – bohyní lesa („… dovedeš usmrtit, dovedeš stvořit. Člověka v příšeru, příšeru v člověka …“) – skrývá velká postava s velkým potenciálem. Inscenace nic nového pro tuto postavu nevymýšlí, nicméně realizace je vynikající. Hilscherová má silný, jasný a krásný hlas. Paráda. Duet nemá chybu – nepamatuji, že bych slyšel lepší podání. Dvě zpěvačky, lehký a dramatický hlas. Kostým a líčení Hilscherové navíc vytvářejí fantastickou Ježibabu. To vše je „nečekaně“ doplněno tanečníky.....

z recenze Štěpána Kartáka https://medium.seznam.cz/clanek/stepan-kartak-rozporuplna-rusalka-v-narodnim-89655?utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=blogy.sznhp.box&dop_vert_ab=&dop_vert_id=&source=hp&seq_no=1

S hlubokým zármutkem přijala akademická obec Západočeské univerzity i plzeňská hudební sféra smutnou zprávu, že nás dne 6. 8. 2024 opustil doc. PhDr. Jaroslav Fiala, CSc., emeritní člen katedry hudební výchovy a kultury Fakulty pedagogické, významný český muzikolog, vynikající hudební pedagog, kritik a publicistka. Na katedře působil od roku 1964 do roku 2008. Těžištěm jeho pedagogické práce byla hlavně výuka dějin hudby a hry na hudební nástroje. Od roku 1970 pak pracoval jako tajemník katedry a po r. 1989 zastával i funkci zástupce vedoucího katedry. Během svého působení v této instituci se svou pedagogickou a přednáškovou činností podílel na výchově stovek mladých učitelek a učitelů hudební výchovy pro všechny stupně škol. 

Čest jeho památce!

Vít Aschenbrenner na fotografii s pěvcem Peterem Kooij. Oba se zúčastnili Mezinárodní letní škola staré hudby ve Valticích 2024

Studenti katedry hudební výchovy a kultury úspěšně reprezentovali fakultu v Celostátní interpretační soutěži s mezinárodní účastí v Olomouci. Zde jsou výsledky:

• Jana Šístová, zpěv I. kategorie – 1. místo,
• Jindřich Krstev, zpěv II. kategorie – 1. místo,
• Jindřich Krstev, populární zpěv II. kategorie – 1. místo,
• Stanislav Mikšovský, akordeon I. kategorie – 1. místo.

Všem účastníkům gratulujeme a těšíme se na další společnou práci. Poděkování patří též korepetitorce, dr. Galině Gvozdevské.

Od 6. do 7. května 2024 se konala v pořadí již druhá mezinárodní konference Eduacation, Art, Technology in teaching. Zúčastnilo se jí 39 referujících z různých koutů světa, např. z Brazílie, Česka, Maďarska, Mosambiku, Portugalska a Slovenska. Bližší informace o programu konference a výstupech jsou k dispozici na webu eat.zcu.cz.

prof. PhDr. Jan Vičar, CSc. získal nejvyšší dosažitelné ocenění Olomouckého kraje v oblasti kultury za rok 2023, udělované každoročně jedné osobě, a to Cenu za celoživotní přínos v oblasti kultury (Dvorana slávy). Gratulujeme!